Archivy: Anekdote

Hans von Bülow nedokázal odolat mikrofonu—ani v době, kdy mikrofony neexistovaly. Na recitálech i orchestrálních koncertech miloval proslovy a ne vždycky se držel čistě hudby. Občas zabrousil do politiky, ne vždy bezpečně. Jednou otevřeně urazil císaře a dal najevo svůj odpor k odvolání Prince Bismarck, kterého hluboce obdivoval. Dva roky před smrtí měl Bülow své…

Mnozí skvělí skladatelé těžili z královské patronace—Haydn například vděčil za mnoho knížeti Esterházy. Postupem času, od Haydna po Wagnera, se dvory čím dál víc učily vážit si hudebního génia. Jenže patronace mohla mít svou cenu: někteří hudebníci ztratili páteř, zatímco jiní si zachovali nezávislost. Mozart patřil do té druhé skupiny. Po prvním uvedení jeho opery…

Hans von Bülow byl brilantní orchestrální dirigent — a pověstně tvrdohlavý. V jednom městě se mohl spolehnout na hlasitý potlesk skoro bez ohledu na to, co měl na programu. Jednou zařadil na program dlouhou, hutnou Brahmsovu symfonii. Brahms není vždy snadný poslech a toho večera zněl potlesk spíš jako úleva, že maraton skončil, než jako…

Lidé rádi tvrdí, že dokážou „přečíst cokoli z listu“. Ve skutečnosti je takové neomylné čtení z listu mnohem vzácnější, než by se podle chlubení zdálo. Mnozí přečtou skoro cokoli — ale „cokoli“ je už jiný příběh. Dokonce i Bach, o němž se říkalo, že jeho čtení a provedení předčí Liszta, Mendelssohna, Mozarta a další, jednou…

Dát zásluhy tam, kam patří, nebývá vždycky silná stránka muzikantů. Ale existuje vtipné pravidlo: čím víc má člověk skutečného talentu, tím rychleji ho rozpozná u druhých. Neustálé shazování kolegů obvykle vypovídá víc o kritikovi než o hudbě. Pěkný příklad se stal při prvním vystoupení Niccolò Paganiniho v Anglii. Když „houslový kouzelník“ dohrál, vážený houslista Mori…

Johann Sebastian Bach měl škádlivou přezdívku pro skladatele, kteří nedokázali psát, dokud si všechno nejdřív nezkusili na klaviatuře: říkal jim „cembaloví rytíři“. Felix Mendelssohn však byl z úplně jiného těsta. Jednou se u něj zastavil přítel a našel ho uprostřed komponování. Návštěvník nabídl, že přijde později, ale Mendelssohn ho mávnutím ruky pozval dál, pokračoval v…

Handelův otec měl plán: právnická škola, ne život v hudbě. Nástroje byly zakázané — takže si chlapec našel kličku. Na půdě stál starý klavichord a Handel se tam potají plížil hrát, zatímco domácnost spala. Když mu bylo šest, otec se vydal na dvůr jednoho knížete, kde sloužil příbuzný. Handel odmítl zůstat doma, šel za kočárem…

Schröder‑Devrient, první velká Leonore v Beethovenově *Fideliu*, se posedle snažila udělat roli správně — týdny studia, aby co nejlépe trefila skladatelův záměr. V klíčovém momentu, kdy Leonore namíří pistoli, byla tak vyděšená, že nebude dokonalá, až se jí třáslo celé tělo… a publikum vybuchlo nadšením. Její ponaučení: efekt, který nešlo „zahrát“, se objevil, když byl…

Beethovenův génius šel ruku v ruce se špičkovým chaosem. Téměř hluchý stejně bušil do klavíru, přecházel po pokoji a křičel melodie z plných plic. Aby se ochladil, vylil si na ruce džbán vody — vytopil tím pokoje pod sebou a rozzlobení domácí ho vyhodili. Pořád se stěhoval (někdy platil nájem na více místech najednou), bouchnul…

Paříž, 1792: Cherubini se šel projít a zadržel ho revoluční dav. Věděli, že hrával králům — a tak požadovali, aby zahrál i jim; když odmítl, začali křičet „Royalista!“ (v tu chvíli velmi nebezpečná nálepka). Jiný hudebník mu vrazil do rukou housle: nejlepší obrana je hrát. Cherubini hrál celý den, dokud se dav konečně nerozešel.