Archivy: Anekdote

U dvora jsou zdvořilé otázky často jen… zdvořilost. Anglická pěvkyně Anna Storace vystupovala ve Vídni na galavečeru a sklidila spoustu komplimentů. Císař kolem ní prošel a zeptal se, zda se baví a jestli pro ni může něco udělat. Storace vzala otázku doslova. Klidně odpověděla: „Ano, Vaše Veličenstvo — mám velkou žízeň. Přinesete mi sklenici vody?“…

Dnes od skladatele čekáme, že začne skvělým textem a pak ho zvukem „vymalují“. Jenže na začátku 18. století brali mnozí skladatelé slova jako volitelný obal. Kontrapunkt—hudba jako matematika—byl to hlavní. Otázka nezněla „sedí to na báseň?“, ale „je to dobrá hudba?“ I Handel v tom uměl být nemilosrdný. Někdo si jednou troufl mu radit, jaká…

Dva z nejsmutnějších obrazů hudebních dějin jsou hluchý Beethoven a slepý Handel. Beethoven žil roky, aniž by slyšel jediný tón — a přesto během té doby vytvořil některá ze svých nejmocnějších děl. Na prvním provedení své Deváté symfonie dirigoval. Jenže orchestr ani sbor vůbec neslyšel. Když dozněl poslední akord a publikum propuklo v ovace, Beethoven…

Ole Bullovy oblíbené housle měly za sebou víc životů než většina lidí. Vyrobil je starý mistr Caspar di Salo. Asi 150 let pak bezpečně ležely v muzeu v Innsbrucku, kam je umístil jeden kardinál jako prvotřídní ukázku di Salovy práce. Pak přišel rok 1809: francouzští vojáci místo vyplenili. Housle si odnesl jeden z nich a…

Některé kariéry primadon působí jako fikce—protože davy se k nim chovaly jako ke královské rodině. Vezměme Marii Malibran. Při její poslední návštěvě Benátek její příjezd vypadal méně jako koncertní turné a více jako návrat vojevůdce z vítězství. Když její gondola vplula do Canal Grande, zahřměly trubky, kapely burácely a obrovské davy vykřikovaly její jméno. Hysterie…

Tady je teorie, která se na večeřích pořád vrací: víno a hudba spolu působí nějak podivně propojeně. Podívej se na velké vinařské země—Germany, Italy, France—a zároveň dostaneš tři z největších „hudebních továren“ v dějinách. Kdybys vymazal všechno, co bylo napsáno mimo tahle místa, svět by pořád měl většinu toho, čemu říká „klasická hudba“. England a…

Raná kariéra Franze Schuberta měla zvláštní druh bídy: být talentovaný, být bez peněz a být přehlížený. V roce 1817 dostali lipské nakladatelství Breitkopf & Härtel z Vídně rukopis zhudebnění Goetheho „Erl‑King“, podepsaný „Franz Schubert“. Zarazili se. Podle toho, co věděli, žil Franz Schubert v Drážďanech, zastával vážený post královského chrámového skladatele a byl to 49letý…

Jenny Lind—„švédský slavík“—neměla fanoušky jen v Americe. Měla *mánii*. Obdivovat ji bylo prakticky společenské hobby. Jedné noci v Baltimoru dostala před svým hotelem velkou veřejnou serenádu. Vyšla na balkon, aby davu pokynula, a jásot se utrhl ze řetězu. Uprostřed toho zmatku Lind upustila cenný šál. Špatný tah. Dav ho okamžitě popadl, roztrhal na malé kousky…

V roce 1837 přišla jedna pařížská princezna s charitativní sbírkou se skutečnou hvězdnou silou: prodávat úplně nový klavírní kus napsaný šesti nejžhavějšími virtuózy své doby — a výtěžek použít na pomoc bezdomovským italským vlastencům ve městě. Tématem byl duet z Belliniho *I Puritani*. Sestava byla směšně nabitá: Liszt, Thalberg, Pixis, Herz, Czerny a Chopin. Každý…

Pozdější duševní nemoc Roberta Schumanna se neobjevila z ničeho nic. Ještě před nejtemnějšími lety si přátelé všímali chvil roztržitosti, které mohly být skoro komické—kdyby nebyly tak výmluvné. Jedna zkouška je legendární. Schumann dirigoval Bachovu *Passion* (velký úvodní sbor). Sbor začal silně, ale Schumannovo taktování bylo čím dál menší… až se zastavilo. Odložil taktovku, zalistoval o…