Von Bülow as a Political Speaker

Hans von Bülow nedokázal odolat mikrofonu—ani v době, kdy mikrofony neexistovaly. Na recitálech i orchestrálních koncertech miloval proslovy a ne vždycky se držel čistě hudby. Občas zabrousil do politiky, ne vždy bezpečně.

Jednou otevřeně urazil císaře a dal najevo svůj odpor k odvolání Prince Bismarck, kterého hluboce obdivoval. Dva roky před smrtí měl Bülow své poslední vystoupení jako vedoucí Philharmonic koncertů v Berlíně. Program skončil Beethovenovou „Heroic“ symfonií.

Po výkonu se výstřední dirigent pustil do řeči. Káral Němce, že nemají dost ducha postavit Beethovenovi pomník—takže se toho musel ujmout Liszt, Maďar. Připomněl všem, že „Eroica“ byla původně věnována Napoleonovi a že Beethoven věnování změnil na rakouského knížete poté, co ho Napoleon zklamal.

Pak přišla pointa: kdyby Beethoven dnes žil, řekl Bülow, věnování by patřilo muži, který pro Němce udělal nejvíc—„Beethovenovi politiky“, Princi Bismarck.

Po chvále Bismarcka Bülow vytáhl kapesník, oprášil si jím boty a odešel z pódia—zřetelná narážka na císaře, který nedávno Bismarcka odvolal a veřejně prohlásil, že kdo nesouhlasí s jeho politikou, může setřást prach Německa ze svých bot a odejít.