Archivy: Anekdote

Ole Bull vlastnil vzácné housle Guarnerius známé jako „King Joseph“. Skvělé staré nástroje se braly jako jednotlivci — a tenhle nebyl k nezaplacení jen tónem: Bull v něm měl investováno asi osm set liber. Během jednoho amerického koncertního turné byl na parníku na řece Ohio, když udeřila katastrofa. Kotel vybuchl, urval příď lodi a zapálil…

Soustředění je pro skladatele superschopnost — u Beethovena se ale občas zvrhlo v plnohodnotnou roztržitost. Když pracoval na „Pastoral” Symphony, jednou vešel do restaurace a objednal si večeři. Kuchyně byla pomalá a jeho myšlenky se zatoulaly zpátky k hudbě. Když číšník konečně přinesl jídlo, Beethoven ho odbyl: „Děkuji, už jsem večeřel.“ Nechal na stole cenu…

Umění je nejpomalejší druh mistrovství. Do hudby nebo malby se neprotlačíš „silou vůle“ — dorosteš do toho. Zkratkové myšlení („rok lekcí a mám hotovo“) vede k hromadě hlučné snahy a k mizivému umění. Některé instituce kdysi braly hudbu jako tu dlouhou cestu, kterou je. Milánská konzervatoř například vyžadovala, aby studenti prohlásili, že hodlají zůstat a…

Roku 1822 dorazil do Moskvy proslulý pianista-skladatel Johann Nepomuk Hummel v doprovodu jedné velkokněžny. Všude ho chválili—ale jedna věc ho trápila: John Field, nejslavnější pianista v Rusku, se mu nepřišel představit. Hummel se nakonec vydal do Fieldových pokojů sám. Field právě učil, takže návštěvník čekal. Hummel—malý, zavalitý, prostě oblečený—vypadal, jak se vypráví, jako německý sedlák.…

Father Taylor, pastor Seamen’s Bethel v Bostonu, kdysi kázal o „společenských zábavách“. Netušil, že v lavicích sedí Jenny Lind—právě tehdejší koncertní senzace na turné. Taylor hromoval proti hraní karet, tanci a divadlu. Když ale přešel k hudbě, tón se mu obrátil: hudba, řekl, má v bohoslužbě skutečnou moc. Dokonce chválil štědrost velkých pěvců—zvlášť „tu největší…

Napoleon rád ohýbal všechno podle své vůle — politiku, lidi, dokonce i umění. Když si poslechl hvězdnou sopranistku Madame Catalani, rozhodl, že z Paříže neodjede. Předvolal ji do Tuilerií, zeptal se, kam míří, a když odpověděla „London“, skočil jí do řeči: zůstane, s platem 100,000 franků ročně a se dvěma měsíci dovolené. „Považujte to za…

O velkých skladatelích se často říká, že jsou „umínění“, protože odmítají psát podle vkusu své doby. Někdy je právě tahle umíněnost tím, co dílo ochrání: publikum může být krátkozraké, kritici se mohou mýlit a skutečná inovace obvykle přichází příliš brzy. Existuje ale i střední cesta — drobné praktické úpravy, které umění nezlevní, a přitom umožní…

Jedna klasická dělicí linie mezi „starší“ operou a moderní školou je modulace — jak často a jak náhle hudba mění tóninu. Mozart, Cimarosa, Spontini a jejich vrstevníci modulovali střídmě a když se vzdálili od domácí tóniny, dělali to jasně a formálně. V pozdějším stylu — spojovaném s Wagnerem, Mascagnim a dokonce i se starším Verdím…

William Vincent Wallace — skladatel lehké, populární opery *Maritana* — žil život, který se čte jako dobrodružný román. Narodil se v Irsku a brzy se oženil. Jenže na svatební cestě jeho žena začala žárlit na pozornost, kterou věnoval její vlastní sestře, jež s nimi cestovala. Manželé se rozešli a už se nikdy znovu nesetkali. Otřesen…

Když šáh Persie v roce 1873 navštívil Anglii, Londýn uspořádal okázalé zábavy — včetně operního večera složeného z „největších hitů“ z několika děl. Plán: III. dějství *La Favorita* (s Titiens jako Leonorou), poté I. dějství *La Traviaty*, krátký balet a I. dějství *Mignon*. V obou, ve *Traviatě* i v *Mignon*, měla hlavní roli zpívat Christine…