Archivy: Anekdote

Liszt nebyl jediný hudebník, který přijal svěcení. Josquin des Prez—kapelník krále Ludvíka XII. ve Francii—byl také církevní muž. Pověst praví, že král Josquinovi slíbil místo s lepším příjmem, a pak na to jednoduše zapomněl. Josquinova připomínka nebyl dopis se stížností. Byla to hudba. Napsal pro kapli hymnus a jako text použil verš ze 119. žalmu:…

Největší jména hudby byla jen zřídka „zrozená připravená“. Většina z nich byla hrdá na to, že jsou studenty—učedníky mistrů, u nichž studovali. Staří autoři dokonce vyzdvihli jednu výjimku: Franz Schubert. Mezi „nesmrtelnými“, říkali, byl tím, kdo nedostal důkladné školení ve všech odděleních skladby, a na jeho hudbě to bylo znát. Jeho melodický dar byl mimořádný,…

Hudebník s *nulovou* žárlivostí vůči kolegům je už tak dost vzácný. Ale žárlivost v jedné domácnosti? To umí z opery udělat bitevní pole. Asi před stoletím žil tenor jménem Ansari a jeho manželka—oba účinkující, oba zuřivě soutěživí. Když jeden z nich sklidil byť jen o trochu víc potlesku než ten druhý, uražená strana začala vřít.…

Všichni nesnášíme, když se ukáže, že se mýlíme — zvlášť když už jsme svůj názor řekli nahlas. Hudebníci ani kritici nejsou výjimkou. Během slavné rivality mezi pěvkyněmi Henriette Sontag a Maria Malibran měla Sontag jeden problém ještě dřív, než vůbec otevřela ústa: byla Němka. Malibranini fanoušci trvali na tom, že *skutečný* zpěv patří jen Italům,…

Ignaz Moscheles—Beethovenův přítel, Mendelssohnův učitel, klavírista, skladatel a významná hudební síla—strávil v Anglii přes dvacet let. Umění ovládal. Anglické idiomy už méně. Nedlouho po příjezdu byl na večeři, kde se po sklizení stolu hostitelka zeptala, jaké ovoce by si dal. Moscheles sáhl po angličtině nasbírané ze slovníku a velmi zdvořile odpověděl, že by si prosil,…

Paříž hořela rivalitou Gluck–Piccinni a vypadalo to, že každý milovník hudby si vybral stranu. Do téhle atmosféry vešel nešikovný mladý Belgičan s obrovskými ambicemi a téměř bez peněz: byl odhodlaný získat opravdové hudební vzdělání, ať to stojí cokoli. Uctíval Glucka a zoufale chtěl slyšet *Iphigénie en Tauride*. Kamarádovi se podařilo propašovat ho do divadla na…

Sophie Arnould měla ve Francii pověst hned ze dvou důvodů: byla ohromující zpěvačka a s hláškou byla ještě rychlejší než s vysokým tónem. Jednoho dne byla na procházce, když narazila na známého lékaře. Pod paží měl zastrčenou pušku. Jen tak mimochodem se zmínil, že je na cestě za pacientem. Arnould se podívala na zbraň, pak…

Italský skladatel Giovanni Paisiello byl ve službách Empress Catherine II v Rusku. U dvora byl terčem závisti. Jednoho dne, při zkoušce jedné z jeho oper, ho polní maršál, celý bez sebe žárlivostí, udeřil. Paisiello se neudržel a úder oplatil, důstojníka pořádně zbil. Maršál, stále rozzuřený, přiběhl k císařovně se stížností. Čekal trest pro drzého hudebníka.…

Kreutzer se proslavil svou hrou i svou metodou a miloval improvizovat variace. Jednou dorazil na hudební večírek a našel Beethovena a další hudebníky shromážděné kolem klavíru. Snažili se přijít na to, jak zahrát soubor variací, které Beethoven napsal. Když Kreutzer poslouchal, uvědomil si, že Beethovenovy variace jsou neohrabané — psané spíš pro efekt než pro…

Cestování bylo pomalé a skladatel na cestách měl čas všechno pozorovat. Jomelli jednou spěchal ulicemi Milána kvůli naléhavé záležitosti, jen aby zjistil, že mu cestu zablokoval dav: konečně chytili splašeného koně. Jomelli neměl rád zdržení a zkusil se protlačit. Lidé ho zastavili: „Počkejte chvilku — uvidíte něco mimořádného.“ Počkal. Chycený kůň najednou přeskočil vysokou zeď…