Two Gods, Still Nothing

Klavírista Vladimir de Pachmann byl proslulý stejným dílem brilantností i výstředností — grimasy, gesty a náhlými výkyvy nálad nevyjímaje. Po newyorském recitálu mu šel jeden kolega do zákulisí pogratulovat a našel ho, jak přechází sem a tam, zuří.

„Ach Gott! Ti američtí lidé — jak se chovají! Hudbě nerozumějí. Vrátím se do svého Německa. Tady nevědí nic. Hraju jako jeden bůh a co oni dělají?“

Návštěvník se ho pokusil uklidnit: „Ano, ano, Mr. Pachmann — hrál jste jako bůh.“

Pachmann mu odsekl, ego a génius v dokonalé harmonii: „Jako jeden bůh? Hraju jako **dva** bohové — a oni nedělají nic!“