Haydn’s Noble English Pupil

Haydn měl na Londýně rád spoustu věcí, ale existoval přinejmenším jeden druh „žáka“, kterého by nejspíš rád nechal za sebou — i když ve Vídni jich určitě měli taky.

Jednoho dne ho navštívil šlechtic, srdečně chválil hudbu a nabídl, že si vezme pár hodin kompozice za jednu guinea za lekci. Haydn souhlasil a zeptal se, kdy začnou.

„Ihned,“ řekl šlechtic a vytáhl z kapsy jeden z Haydnových vlastních kvartetů. „Na první hodinu projdeme tento kvartet. Vysvětlete důvody některých modulací a postupů — zvlášť těch, které porušují každé pravidlo kompozice.“

Haydn, jako vždy zdvořilý, si sedl a prošel s ním partituru. Když se ho ptali, proč udělal to či ono, Haydnova upřímná odpověď byla, že to napsal, aby dosáhl dobrého účinku. Jenže „my lord“ to odmítl jako vysvětlení. Pokud skladatel nedokáže podat lepší zdůvodnění svých „inovací“, prohlásil je za bezcenné.

Haydn navrhl, aby šlechtic pasáže přepsal po svém. Muž to odmítl, ale dál naléhal: „Jak může být nejlepší něco, co porušuje všechna pravidla?“ Nakonec Haydnovi došla trpělivost.

„My lord,“ řekl, „vidím, že jste to vy, kdo je tak laskav a dává lekce mně. Vaše lekce nepotřebuji. Nejsem hoden té cti mít takového mistra, jako jste vy. Dobré ráno, my lord.“ A vyprovodil samozvaného kritika ke dveřím.