Nilsson vs. the Shah’s Schedule

Když šáh Persie v roce 1873 navštívil Anglii, Londýn uspořádal okázalé zábavy — včetně operního večera složeného z „největších hitů“ z několika děl. Plán: III. dějství *La Favorita* (s Titiens jako Leonorou), poté I. dějství *La Traviaty*, krátký balet a I. dějství *Mignon*. V obou, ve *Traviatě* i v *Mignon*, měla hlavní roli zpívat Christine Nilsson.

Titiens protestovala: proč by měla Nilsson dostat dvě nejlepší pozice? Navrhla férovou výměnu — Nilsson by zpívala první a poslední, Titiens uprostřed. Nilsson odmítla… dokud neuslyšela zásadní detail: šáh se kvůli jiným večerním akcím zdrží jen od 8:30 do 9:30. Najednou ta „férová výměna“ vypadala jako chytrá strategie a Nilsson souhlasila.

Pak přišel zvrat. V 8:30 dorazil princ z Walesu, aby přijal šáha — ten se však nedostavil. Po půlhodině začalo představení. Nilsson vstoupila na jeviště, uviděla prázdnou královskou lóži a rozzuřila se — zvlášť protože si u pařížského Wortha objednala velkolepé šaty Violetty. Šáh se konečně objevil v 9:30, právě když Nilsson dokončila svou scénu z *Traviaty* a Titiens byla na řadě ve *Favoritě*.

Ředitel Mapleson se připravil na bouři. Princ navrhl protilék: představit Nilsson šáhovi ještě téhož večera. Mapleson spěchal do její šatny. Nilsson protestovala — už se převlékla do Mignonina otrhaného kostýmu, vlasy rozcuchané, bosá. Ale bylo to „nařízení“, takže šla.

Ještě než ji ohlásili, Nilsson vpochodovala dovnitř a — francouzsky — šáhovi řekla, že pro něj zvlášť připravila skvělý kostým, ale kvůli jeho zpoždění o něj přišel, takže ji teď může vidět jen v tomhle ubohém úboru, bez bot. Dramaticky gestikulovala a zvedla bosou nohu tak blízko, že málem dosáhla na královský perský nos.

Šáh byl její originalitou tak potěšen, že zůstal až po půlnoci, aby ji viděl v *Mignon*. Nilsson byla udobřena. Lord Mayor a londýnští notáblové však na něj čekali na Goldsmiths’ Ball od 9:30 do 12:30.