Schubert’s Serenade

Stejně jako Beethoven nosil i Franz Schubert malý zápisník, aby si mohl hudební nápady zapisovat v okamžiku, kdy se objeví. Mnohé krásné motivy by bez toho zvyku zmizely. Když inspirace vyschla, zápisník dokázal probudit spící múzu jiskrami z lepších dnů.

Ať byl kdekoli — ve městě nebo na polích, v hospodě či v pivní zahradě — jakmile přišel dobrý nápad, vytáhl zápisník a motiv si načmáral, aby ho později dotvaroval. Když nebyl po ruce notový papír, psal na první kousek čehokoli, který našel.

Prý takto poprvé vzniklo slavné „Ständchen“ (a totéž se vypráví i o „Hark, the Lark“).

Jedné neděle v létě 1826 se Schubert s několika přáteli procházel mezi vesnicemi za Vídní. Zastavili se v pivní zahradě, povídali si a užívali společnost. Schubert zvedl sbírku básní, kterou tam někdo nechal na stole, zalistoval v ní a u jedné básně najednou ztuhl.

„Právě se mi v hlavě objevila tak lahodná melodie,“ vyhrkl. „Kéž bych měl list notového papíru!“

Jeden přítel rychle načrtl pár notových osnov na zadní stranu jídelního lístku a podal mu ho. A uprostřed ruchu německé pivní zahrady Schubert zapsal melodii, která od té doby těší nespočet milovníků hudby.