BERLIOZ AND PAGANINI

Berlioz nebyl v jednom ohledu mezi skladateli nijak výjimečný: peněz bylo vždycky málo. Udržet se nad vodou byl neustálý boj a často musel spoléhat na psaní, aby zaplatil účty.

Jeho genialita — a jeho nouze — ale nezůstaly bez povšimnutí.

Jednou uspořádal koncert, na němž dirigoval svou symfonii „Childe Harold“, a byl to obrovský úspěch. Potom, když seděl a odpočíval, k němu přistoupil vysoký, tmavý muž — vyhublý jako kostra. Přímo před očima orchestru muž poklekl na jedno koleno a políbil Berliozovi ruku.

Byl to Paganini.

Druhý den ráno přišel Paganiniho syn s dopisem. Předal jediný pokyn: „Táta chce, abys to nečetl, dokud nebudeš sám.“ A pak dítě zmizelo.

Když jej Berlioz otevřel, našel v něm Paganiniho slova, že když je Beethoven mrtvý, jen Berlioz ho může „oživit“. Na znamení pocty Berliozově velikosti ho Paganini požádal, aby přijal to, co je přiloženo.

Přílohou byl příkaz na firmu Rothschild na 20,000 franků.

Berlioz byl ohromen — byl to knížecí dar. Napsal čtyři děkovné dopisy a roztrhal je, než se mu podařilo vytvořit jeden, který mu připadal dostatečný. Peníze — v podání příběhu asi osm set liber — mu nesmírně pomohly.

A Berlioz nikdy nezjistil, že prostředky ve skutečnosti nepocházely z Paganiniho vlastní peněženky.

Berlioz dostal peníze. Paganini získal slávu, že je daroval.