Lablache and Tom Thumb

Lablache byl snad největší bas, jakého kdy jeviště poznalo — vysoký jako věž, mohutně stavěný, s hlavou, o níž lidé říkali, že je „nejkrásnější, jaká kdy zdobila lidské tělo“. Jeho hlas byl obrovský, a přitom dokonale ovládaný. A měl slabost pro žerty.

Jednou v Paříži byl zrovna ve městě ve stejnou dobu jako Tom Thumb, slavný malý „Generál“. Jeden venkovan přijel do Paříže přímo proto, aby Toma viděl, a zeptal se jednoho škodolibého místního na cestu k místu, kde ten drobný celebrita bydlí.

Vtipálek ho poslal ne k Tomu Thumbovi, ale na Lablacheovu adresu.

Venkovan zazvonil a otevřel mu sám Lablache. Ohromený návštěvník ze sebe vypravil: „Tisíceré pardony, Monsieur — to musí být omyl. Doufal jsem, že uvidím Toma Thumba.“

Lablache žert okamžitě pochopil a vážně odpověděl: „Pane, není to omyl. Já jsem Tom Thumb.“

„Ale… jak… vždyť jsem myslel, že Tom Thumb je hrozně malý!“

„Ano, ano,“ řekl Lablache. „Před publikem jsem malý — opravdu velmi malý — jen takhle vysoký,“ a držel ruku asi dvě stopy nad podlahou. Pak se narovnal do plné výšky a nechal svůj hluboký hlas zaznít. „Ale tady doma zpívám a odpočívám.“

Venkovan odešel nadšený, plný úžasu — a naprosto spokojený.