Mendelssohn’s Dislike of Meyerbeer

Felix Mendelssohn měl silnou nechuť k hudbě Giacoma Meyerbeera. Jemu samému připadalo, že jeho vlastní psaní je uhlazené, elegantní a učené—bez laciných „clap‑trap“ efektů mířených na okázalý potlesk. Meyerbeer, ač často skutečně zručný (zejména v instrumentaci), také tíhl k hrubým, senzacechtivým trikům.

Ironií bylo, že ti dva muži si byli podivně podobní. Oba byli židovského původu, oba měli ve tváři rozpoznatelně hebrejský rys, oba byli štíhlí a oba nosili vlasy podobným způsobem.

Mendelssohnova averze k té hudbě přerostla i v osobní podráždění—zvlášť když si z něj přátelé utahovali, že se podobá skladateli, kterého nenáviděl. V Paříži po jedné várce vtipů vyrazil k holiči a nechal si vlasy ostříhat nakrátko, aby tu podobnost zrušil.

Okamžitě se to obrátilo proti němu: nový sestřih jen vyvolal další vlnu vtipů o téže nenáviděné podobnosti.