AN INTERRUPTED CONCERT

Paganini neměl jen trému – měl naprostou paranoiu. Byl pyšný, podezíravý a přesvědčený, že jiní houslisté (žárlící na jeho slávu) by se ho mohli doslova pokusit zavraždit. Dokonce se vyhýbal Anglii, protože mu připadala děsivá.

Ale existovala jedna věc silnější než strach: peníze. Když ho pozvali do France, váhal – dokud neuslyšel, kolik si může vydělat. Chamtivost zvítězila.

Jedna londýnská epizoda jeho úzkosti nepomohla. Uprostřed brilantního koncertu vstal jeden vážený pán, otočil se k publiku a spustil improvizovaný výlev: Proč platíte jednu guineu, abyste poslouchali tohohle ubohého šarlatána, který umí jen dělat zvuky z dřevěné krabice se strunami z kočičích střev? Dejte své peníze chudým! Podívejte se na toho velkého podvodníka – je jako ďábel a směje se, jak si strká vaše peníze do kapsy! Jste hlupáci!

Paganini zaslechl „ďábel“, uviděl „vrahy“, zpanikařil a vzal nohy na ramena. Než vůbec sál stihl pochopit, co se stalo, už byl na cestě do Manchester.