A Coal Seller’s Concert Hall

Thomas Britton žil v Londýně v Händelově době a jeho příběh nutí přemýšlet, jestli hudba kdysi propojovala společenské třídy snáz než dnes.

Britton se živil jako obchodník s uhlím — Angličané mu říkali „a small‑coal man“. Hudbu ale zbožňoval. Nad svým skladem uhlí si upravil půdu, kam se vešlo publikum, a lidé opravdu chodili. Ráno mohl nosit pytle uhlí zákazníkům; odpoledne mohl pořádat setkání, kde seděli urození páni a módní dámy bok po boku s hudebníky, kteří se živili hraním.

Seznam hostů mohl být ohromující. Zprávy zmiňují samotného Händela, Dr. Pepusche, Charlese Jennense (Händelova libretistu), Sira Rogera L’Estrange a celý průvod vévodkyň, hraběnek a „Lady‑té‑a‑té.” S Händelem u cembala, Bannisterem (prvním velkým anglickým houslistou) na housle a možná i se sopranistkou Cuzzoni, která zpívala čerstvou Händelovu árii, to musela být nezapomenutelná místnost — obzvlášť na sklad uhlí.

Chodili tam i spisovatelé, filozofové a básníci, jako by Brittonova půda byla malý salon. Ironií je, že Britton zemřel kvůli žertu: jeden břichomluvec na jednom setkání „varoval“ (jako by ze vzduchu), že Britton do několika hodin zemře, pokud si neklekne a nepřednesе Modlitbu Páně. Britton poslechl — a pak propadl takové hrůze, že o pár dní později zemřel.