Musical Criticism

Kdyby hudební reportéři museli každý týden vymýšlet nové chvály, mnohým by rychle došel inkoust. Mimo velká města člověk, který píše o koncertech, často nemusí o hudbě vědět vůbec nic, takže recenze se sesypou do recyklovaných vět: „Miss A hrála krásně,“ „Miss B zpívala sladce,“ „Mrs. C ukazuje výsledek pečlivého cvičení,“ „Mr. D zpíval svým obvyklým příjemným způsobem,“ a tak dál — ad nauseam.

Jeden místní kritik se celému problému vyhnul jedinou větou: „Hra Miss F byla dobrým příkladem metody jejího učitele.“ Později přátelům přiznal, že ta „metoda“ byla odporná.

Kritika bývala mnohem květnatější. Samuel Pepys, když psal o hře, v níž byla i hudba, popsal dechové nástroje během sestupu anděla jako tak sladké, že mu „zabalily“ duši a bylo mu z nich skoro tělesně nevolno — jako ta stará nemoc zamilovanosti. Šel domů neschopen myslet na cokoli jiného a dokonce se rozhodl, že se sám naučí na dechové nástroje — a přinutí k tomu i svou ženu.