The „Harmonious Blacksmith“

Nejspíš už znáš půvabnou legendu, která se váže ke slavné Händelově klávesové skladbě přezdívané „The Harmonious Blacksmith“. Příběh zní takhle: Händela zastihne bouře, schová se v kovárně, poslouchá rytmické údery kladiva a—v mžiku—promění to řinčení v lehounké téma a variace, které známe dnes.

Je to skvělý příběh o původu. Taky je to, jak upozorňují skeptici, dost nevěrohodné.

Když si sedneš a skladbu zahraješ a pak si opravdu poslechneš, jak se udeří do kovadliny, údajná „imitace“ se hledá těžko. Kovářovy údery se s melodií čistě neshodují; paralela, na níž legenda stojí, prostě není zřejmá.

Možná se Händel opravdu schoval v dílně. Možná ho opravdu bavil zvuk kladiva do kovu. Ale i kdyby se ta historka stala, přezdívka nám nejspíš říká víc o tom, jak si pozdější posluchači chtěli představovat genialitu: jako něco, co umí na požádání proměnit každodenní hluk v hudbu.